Maltské megalitické chrámy – I.
Jak byly postaveny megalitické stavby na Maltě
Jiří Matějka
Na Maltě existuje asi 12 megalitických staveb, o nichž víme a můžeme je fyzicky navštívit. Řada dalších se nachází pod zemí. Chrámy na Maltě vznikaly postupně v několika etapách. Megalitický komplex Ggantija je starší než pyramidy v Gíze. Domnívám se, že naše expedice přišla na to, jak se stavěli megalitické stavby na Maltě.
Ggantija, starší než pyramidy
Na svahu pod vesnicí Xaghra na maltském ostrově Gozo se rozkládají majestátní neolitické chrámy Ggantija Temples známé také jako „Obří věže“. Je to jedna z nejstarších staveb na světě vůbec. Mohutnost a nadlidské proporce stavby, jejíž původ zůstává dodnes hádankou, se odráží i v názvu – Ggantija (gigantická).
Podle jedné z pověstí ji vystavěla obryně Sunsuna, která sem nanosila kameny z jihu ostrova Gozo na vlastní hlavě. Není divu, rozměry balvanů se vymykají představě, že by mohlo jít o dílo lidských rukou. O skutečném původu tohoto prehistorického divu, stejně jako o dalších podobných památkách roztroušených po maltském souostroví, vědí vědci stále pramálo.
„Chrám“ Ggantija je nejdokonalejší ze všech podobných maltských staveb. Komplex je tvořen dvěma samostatnými, vzájemně nepropojenými objekty. Každá jeho část byla údajně postavena tak, aby kopírovala tvar těla bohyně Matky země, symbolizující plodnost a úrodu. Vstup má vypadat jako vchod do matčina lůna, široké boky, velká ňadra a hlava. Ale bylo tomu doopravdy tak? Půdorys jiných staveb na Maltě připomíná spíše čtyřlístek.
Nejstarší jižní část stavby je rozdělena do pěti částí. Je až s podivem, jak dobře zachovalý zůstal původní jižní chrám, na rozdíl od severního, přistavěného mnohem později. Může za to druh použitého kamene, i když balvany vypadají na první pohled stejně?
Podle historiků stavby původně zastřešovaly dřevěné trámy pokryté surovými kůžemi. Domníváme se, že tento názor není správný. Je málo pravděpodobné, že by někdo tak dokonalou stavbu, jako Ggantija, zastřešil jen plachtou nebo surovou kůží.
Budovatelé použili dva druhy kamene. Vnitřní prostory jsou z jemnozrnného pískovce, do nějž jsou vyryty ornamenty. Na vnější stěny vysoké až 8 metrů použili tvrdý porézní korálový vápenec. Několikatunové bloky seřadili vedle sebe a spáry mezi nimi vyplnili zeminou. Podobná kruhová obydlí najdete na ostrově Menorka. Použitý způsob konstrukce poskytuje stavbám stabilitu už více, než 5000 let.
Objev Ggantije a pochybná rekonstrukce
Chrám byl objeven v roce 1827 naprostou náhodou. Jeden z místních zemědělců při obdělávání pole narazil na obrovské balvany. Archeologové pak museli celý „chrám“ vykopat ze země. Během prací se zdi hroutily. Později, v duchu tehdejší módy tzv. „romantické archeologie“ znovu poskládali uvnitř a v okolí stavby porůznu nalezené kameny. Vznikla tak velmi přibližná kopie původní stavby. Svědčí o tom nesmyslně uložené kameny v obvodovém zdivu. Jeden je dokonce pískovcový – jediný mezi korálovým vápencem. Po novodobé rekonstrukci mnoho kamenů přebývalo, co s nimi, a kam původně patřily? To nikdo neví, proto se válejí na hromadách kolem nepovedené rekonstrukce. Mnoho z nich si odvezli lidé na své stavby.
Vědci se mylně domnívají, že původní strop tvořila dřevěná konstrukce. Špatná úvaha. Strop maltských kruhových staveb (chrámů) byl původně kamenný. Klenba se věkem zhroutila, proto tolik kamenů navíc. V jednom z maltských chrámů (Mnajdra) existuje rytina zobrazující stavbu krytou kamennou kupolí! Ale zpět do Ggantija.
Badatelé věří, že někde v okolí Ggantija musí být další podzemní komplex, podobný hypogeu Hal Saflieni v Paole. Na základě těchto domněnek se hledalo v letech 1888 a 1923 nedaleko farního kostela v Xaghra, přičemž byly objeveny dvě jeskyně. Ty sice neobsahovaly žádné důkazy o dřívější přítomnosti lidí, ale objevitele oslnily nádhernou krápníkovou výzdobou.
Zdá se, že pod povrchem Maltských ostrovů existuje množství dutin a dosud neobjevených jeskyní. Při průzkumech odlehlých končin Malty a Gozo jsme nejednou narazili na podivné hranaté otvory vedoucí do hlubin, nebo malé obdélníkové šachty ve skále. Podle místních se v nich ztratilo mnoho lidí, a proto je už po staletí zasypávají odpadem. Otvory nejsou vidět a jsou pro neznalého turistu nebezpečné. Jeden z nich jsme zkoumali, ale nikdo nenašel odvahu spustit se dolů.
Historici si lámou hlavu, jaká civilizace mohla vybudovat stavbu, jako Ggantija. Aby mohla být řeč o civilizaci, bylo by zapotřebí najít: nějakou náboženskou či společenskou stavbu, hřbitov a osídlení. „Chrám“ nalezen byl, jako pohřebiště mohla sloužit tzv. hypogea – uměle vyhloubené či upravené jeskyně využívané jako místa posledního odpočinku tehdejších obyvatel, ale žádné známky dalšího osídlení! Jednou z možností je, že vesnice či město této neznámé civilizace může ležet pod některým z dnes obydlených měst. Podle odhadů se populace mohla pohybovat okolo 14 000, což je celkem úctyhodný počet na tak malý ostrov.
Další záhadou je i původ těchto lidí. Nikdo nemá ponětí, odkud přišli – zda to byli přistěhovalci nebo prapůvodní obyvatelé. Kam zmizeli? Z archeologických nálezů vyplývá, že tu lidé žili pokojně a na tu dobu ve velice dobrých podmínkách. Nejsou zde patrné žádné známky vnějšího ani vnitřního konfliktu ani přírodní katastrofy. To není tak docela pravda, ale o tom si povíme dál.
Malťané v Egyptě?
Několik vědců přišlo s teorií, že staří Malťané se z nějakého důvodu přestěhovali na území Egypta, kde položili základy vyspělé egyptské civilizace. Pro jejich tvrzení hovoří tyto skutečnosti:
- Staroegyptský Anubis, bůh má „šakalí“ hlavu, jejíž rysy jsou nápadně podobné plemenu psů žijících jen na maltských ostrovech!
- V chrámech na Maltě bylo vždy 6 schodů (Tarxien apod.), nahoře seděl „velekněz“ dohlížející na každodenní pořádek – Džoserova pyramida v Sakkáře má 6 stupňů!
- Stavby jsou orientované podle světových stran. Je zřejmé, že se jednalo o znamenité astronomy.
Někteří tvrdí, že kamenné stavby na Maltě postavili potomci bájné Atlantidy, kteří se zde zachránili při poslední katastrofě před 5 až 6 tisíci lety.
Falešný kamenolom a sluneční mánie
Dodnes není jasné, jak byly obrovské kamenné bloky transportovány na místo stavby, jak je zvedali a pokládali na sebe. Historici uvádějí, že mnohatunové bloky pro Ggantija těžili stavitelé v lomu na jihu ostrova Gozo, v oblasti Ta Cenc, poblíž města Xewkija. Mají pravdu?
Navštívili jsme tuto oblast, dlouhé hodiny procházeli náhorní plošinu a hledali domnělý lom. Už na první pohled je zřejmé, že se zdejší hornina od korálového vápence použitého v Ggantiji výrazně liší. Zde se materiál na uváděnou stavbu těžit nemohl a nikdy netěžil.
Při prohlídce planiny Ta Cenc jsme objevili zajímavé dolmeny. Dolmeny se obvykle skládají ze dvou nebo několika stojících menhirů, přes něž je položen plochý zastřešovací kámen. Dolmeny mohou připomínat kamenné stoly, přístřešky nebo umělé jeskyně. Jeden z nich jsme podrobně prozkoumali. Jeho poloha nebyla náhodná. Je viditelný už zdaleka a kdysi možná mohl sloužit jako orientační bod.
Poblíž jsou v šedém vápenci vytesány tři rovnoběžné rýhy. Je zřejmé, že kdysi byly součástí systému a udávaly směr pozorování. Co tady kdysi mohli pozorovat? Provedli jsme rekonstrukci a zaměřili významné body na horizontu. Jedním je kopec Ta Ghammar, na jehož úpatí stojí velká sakrální stavba Ta Pinu, po celém světě uznávaná jako místo zázraků. Říká se jí také druhé Lourdy, to pro tisíce zázračně vyléčených nemocných.
Od kostela vede křížová cesta až na vrchol Ta Ghammar. Je zřejmé, že zdejší místo bylo významným střediskem už v minulosti, dlouho před vznikem křesťanství.
Ale proč kdosi vysekal drážky do vápence? Stojíte-li čelem k dolmenu v den zimního slunovratu, uvidíte v zákrytu Slunce, posvátný kopec Ta Ghammar a kamenný stůl před vámi. Zdá se, že prastará soustava sloužila k pozorování východu Slunce. Dráha Slunce tak byla po tisíciletí pevně ukotvena do kamene. Proč?
Odborníci tvrdí, že archeoastronomická orientace megalitických staveb sloužila pro určování zemědělských období a řízení společnosti. Podle výkladu stál v určené dny pozorovatel na značce. Moment, kdy sluneční paprsky proťaly všechny body kamenného kalendáře, byl signál k setbě nebo sklizni. Domnívám se, že je to příliš jednoduchý výklad. Agrotechnické lhůty se řídí především počasím, nehledě k tomu, že na Maltě panuje klima umožňující pěstování rostlin po celý rok.
Podobné megalitické systémy, kdy je „Slunce připoutáno ke kameni“, můžeme najít po celém světě. Co lidé sledovali, nebo spíš, čeho se obávali? Proč každým rokem pečlivě kontrolovali pravidelnost východů a západů Slunce v přesně určených bodech? Proč na Zemi vznikla doslova sluneční mánie?
Den, kdy se zbláznilo Slunce
Ve starých legendách se hovoří a v knize Jozue (10, 12–14) píše: „A slunce zmlklo a měsíc stál, dokud lid nevykonal pomstu nad svými nepřáteli… Slunce stálo v polovině nebes a nepospíchalo k západu po celý den. Nikdy předtím nebylo dne, jako byl onen…“ Pokud je toto líčení pravdivé, musela by se Země přestat otáčet skoro na celý jeden den.
Země se otáčí jako rotující dětská káča. Zemskou osu lze teoreticky vyklonit až skoro k rovině dráhy, jak je tomu v současné době u planety Uran. Za těchto předpokladů vzniká optický dojem zastavení Slunce, nebo dokonce zpětného pohybu. Pokud můžeme věřit mnoha dávným pramenům, musela nastat zjevná změna sluneční dráhy. A to několikrát po sobě. Druhý výkyv sice nebyl tak mocný jako první, stačil však, aby možná vyvolal efekt protiběžného pohybu Slunce. To vycházelo ještě pořád na západě. Při třetím kmitu pak už Slunce nezmizelo za obzorem, ale bloudilo oblohou do té doby nevídaných dráhách. Nicméně, jako dříve opět vycházelo na východě a zapadalo na západě. Rotační moment Země nebyl nijak významně narušen, avšak její oběžná dráha kolem Slunce se pravděpodobně prodloužila a oběžná doba zvýšila z tří set šedesáti na tři sta šedesát pět dní. To dokládají pradávné kalendáře. Zvýšila se rovněž rychlost otáčení Země, den se zkrátil. Tím se změnily fyzikální podmínky, naše planeta tuto katastrofu sice přežila, ale polohy světových stran se změnily.
Posun pólů
Jak velká odchylka to mohla být? K přemístění pólu a tím k vychýlení rotační osy Země o 20 stupňů došlo buď prudkým nárazem velkého asteroidu, anebo přiblížením velkého tělesa. Je to logické a současně jednoduché vysvětlení. Rozkmit zemské osy se pak postupně zmenšoval. Podle orientace nejstarších staveb, například v mexickém Teotihuacan, si můžeme udělat představu o tehdejší poloze pólu. Osa komplexu pyramid vykazuje tzv. „královskou odchylku“ (výmysl archeologů), odklon o 15° od severu. Podobnou severozápadní odchylku jsem naměřil u kruhových megalitických staveb na ostrově Menorka (7-15°).
Naši předchůdci se zřejmě obávali dne, kdy Slunce nevyjde na stejném místě jako včera. Jejich dědové o tom vyprávěli dlouhé příběhy. Příběhy o Slunci, které opustilo nebeskou dráhu, a svět se náhle změnil. Povrch pevnin se změnil, ostrovy se propadaly do moří, byla zničena města, a vznikaly nové hory. Lidé utíkali do kopců mimo dosah ničivých vln, hledali nová území k životu. Ti, co přežili, pak po staletí s obavami sledovali pohyb Slunce pomocí kamenných pomůcek, jako například dolmenů. Maltští architekti ukotvili pohyb Slunce v půdorysu monumentální stavby Ggantija.
Půdorys megalitických staveb na Maltě
Objev astronomicky orientovaného dolmenu v Ta Cenc znamenal pro naši výpravu nový podmět k průzkumu. Jsou všechny nejstarší Maltské kamenné kruhové stavby (chrámy) také orientované podle slunečních cyklů? Nezbývalo nám nic jiného, než se znova vrátit zpět do tzv. obří věže.
Ggantija má hlavní středovou osu, kolem které jsou vybudovány kruhové místnosti. Domnívám se, že kruhový tvar sekcí nezvolili náhodou. Je pravdou, že napohled může připomínat obrys (obézní) bohyně – Matky země, archeology takto nazvané sošky vystavené v muzeu ve Valetta, nebo dokonce motýlí křídla, jak tvrdí jiní. Nic z toho původní architekt neměl v plánu. Kruhový půdorys nejlépe odolává vnějším tlakům, je staticky stabilní a snadno zastřešitelný klenbou (viz eskymácká iglú). Navíc, žádný z maltských chrámů nemá okna, jen vstupní otvory připomínající vchod do bunkru. Navštívili jsme protiatomový kryt v moravských Napajedlech. Pouze jeden vstup, chodba, betonové stěny a místnosti bez oken. Stejné provedení jako chrám Ggantija!
V učebnicích se dočtete, že chrámy sloužily rituálním náboženským obřadům, prováděli zde oběti a zasvěcování. To vše za svitu pochodní v místnostech bez oken! Podivné, ne? Nebo si už tehdy svítili elektřinou?
Stavby bez oken
Během týdenní expedice jsme prozkoumali téměř všechny maltské megalitické chrámy. Vzpomenu jen nejznámější: Hagar Qim, Mnajdra, Ta Hagrat, Skorba, Tarxien a Borg Nadur. Ani jeden z nich nemá okna! Obvodová zeď o tloušťce dvou metrů je postavena z mnohatunových vápencových bloků. Do staveb původně zastřešených kamennými bloky vede jeden úzký vchod. Dokazuje to ojedinělá rytina v Mnajdře a nález u chrámu Ta Hagrat, kde archeologové objevili kamenný model takové stavby. Má strop z kamenných překladů. Odborná literatura přesto dodnes popisuje zastropení maltských staveb dřevěnými trámy překrytými kůžemi. Je to k smíchu.
Maltské megalitické stavby díky své konstrukci z kamene a hlíny odolají i zemětřesením. Dvoumetrové obvodové stěny a strop byly projektovány pro velká vnější zatížení. Do místností se vcházelo otvorem, jímž stěží prošli dva lidé nebo malý vozík s nákladem. Vstup mohl být rychle a bezpečně uzavřen kamennou deskou.
Při průzkumu jsme si všimli zajímavého faktu. Komplex Ggantija museli doslova vykopat ze země. Podobně i další stavby, např. Xaghra Circle, jsou dodnes ukryty v podzemí, jako třeba Hal Saflieni v Paole. Tento fakt naznačuje, že nejstarší kamenné chrámy původně byly nejen zastřešeny, ale navíc zasypány hlínou.
Pokud přijmeme fakt, že tyto stavby byly původně ukryty nánosem zeminy, musíme si položit otázku proč. Zdá se, že nesloužily jako kultovní místa, ale jako obydlí dobře chráněná před „jakýmsi“ nebezpečím zvenčí. Čeho se lidé obávali?
Naši předchůdci se zjevně obávali něčeho, co mohlo mít destruktivní dopad na jejich životy, něčeho, co znali z legend. Obávali se, že Slunce opustí svou nebeskou dráhu, přijdou vlny a zemětřesení a „deště nebeského kamení“. Proto plánovali (stejně na mnoha místech na světě) a stavěli obydlí podobná dnešním bunkrům, úkryty, jimž dnes romanticky říkáme „megalitické chrámy“.
Orientace megalitických staveb na Maltě
V průvodcích se dočtete, že maltské chrámy mají orientaci podle světových stran. Není to ale přesný popis skutečného stavu. Každá stavba má hlavní podélnou osu, kolem níž jsou zřízeny místnosti, někde pět, jako v Ggantiji, ale většinou jen dvě (Mnajdra) nebo tři (Ta Hagrat a Skorba). Komplex Tarxien a Hagar Qim tvoří vícero kruhových modulů, které vznikaly později. Všechny „chrámy“ mají jedno společné – hlavní stavební osa vykazuje tzv. božskou odchylku. k severozápadu. Vzhledem k tomu, že se nejedná o pravoúhlé budovy, nelze hovořit o stranové orientaci, jako u pyramid.
Všeobecně se předpokládá, že maltské stavby jsou orientovány podle měsíčních cyklů. Není to pravda a potvrdila to naše přesná měření. Už slyším hlasy skeptiků – to nemůže být pravda, všude se přece píše, že sledovali východ a západ Měsíce! No, napsáno už toho bylo mnoho…
Měsíční cyklus?
Jak to je? Studoval jsem odbornou práci otištěnou v Journal of Cosmology. Odborníci z University of Wales ve Velké Británii, zkoumali pozice východu Měsíce u maltských chrámů a například zjistili, že osa chodby v Ggantija se protýkala s místem východu Měsíce nad horizontem v roce 3000 př. n. l. Dospěli k tomu pomocí simulace na astronomickém programu. Každý si může jejich zjištění zkontrolovat, na první pohled vypadá správné. Nastavíte zeměpisné souřadnice, dnešní azimut osy chodby v Ggantija a letopočet 3000 B.C. V tento čas pak na obrazovce počítače vychází Měsíc 1 stupeň nad horizontem uprostřed vchodového průchodu. Jednoduché, že ano.
Astronomický program se nemýlí. Můžete si promítat polohy hvězd a souhvězdí tak, jak je viděli lidé například před 10 tisíci lety. Je to úžasná pomůcka. Ovšem za předpokladu, že se nijak nezměnila rotace nebo náklon osy Země! A v tom vidím problém! Vždyť biblické texty a staré legendy Středního východu, i čínské a středoamerické popisují nestabilitu hvězd a chaos v nebeské dráze Slunce před pár tisíci let. Domnívám se, že studie z Journal of Cosmology je v tomto ohledu neobjektivní a přístup neodpovídá skutečné době vzniku maltských staveb.
Jak jsem již vzpomínal, orientace kamenných staveb na Menorce vykazuje odchylku tzv. božskou odchylku 6-7°. Podobnou odchylku mají řecké kyklopské stavby (Kefalonia apod.). Předpokládejme proto, že stavby na Maltě vznikaly v době, kdy severní pól ležel o 7° západněji, než dnes. K projekci východů Slunce a Měsíce můžeme použít stejný program, jako badatelé z uvedené britské univerzity. Jen je potřeba upravit hodnoty v souladu se skutečností, kdy osa chodby v Ggantiji měla v době svého vzniku odlišný úhel – azimut posunutý o 7°. Domnívám se, že naše měření přináší nový pohled na středomořské události před 5000 lety.
Původní lidé sledovali východ Slunce
Megalitické stavby na Maltě jsou orientovány na východ Slunce. Ne podle východu Měsíce.
Hlavní osa komplexu Ggantija byla nasměrovaná na den zimního slunovratu. Proč „byla“? Když se dnes postavíte před vchod a budete pozorovat pohyb Slunce v uvedený den, uvidíte ho vycházet za levým kamenným blokem vstupních dveří. Paprsky neozáří vnitřní chodbu, ani nejvzdálenější místnost.
To znamená jediné – Ggantija byla postavena v době, kdy byl severní geografický pól jinde, než dnes! Pokud zjistíme, kdy to bylo, můžeme určit, kdy byly postaveny maltské „chrámy“.
Kdy mohl dávný pozorovatel vidět východ Slunce přesně ve středu dveří? Vyzkoušeli jsme nastavit simulaci s korekcí 7° na rok 3200 př. n. l. V tuto dobu vycházelo Slunce přesně ve středu dveřního otvoru a jeho paprsky ozářily nejvzdálenější místnost. Z toho vyplývá, že chrám Ggantija byl postaven před asi 5000 lety. Hlavní chodba (osa) stavby, kolem které byly vybudovány místnosti s kruhovým půdorysem, směřuje k bodu východu Slunce dne 21. prosince 3200 př. n. l.
Před více než 5000 lety byla dráha Slunce „zakotvena“ do megalitické stavby Ggantija. Pokud Slunce vycházelo každý rok na stejném místě, bylo vše v pořádku. Tak je to učili dědové a otcové. Tak plánovali stavby dávní architekti. Nebylo to dlouho, jak hovořily jejich legendy, kdy se Slunce na obloze zhouplo, a přišla katastrofa. Velká katastrofa, které zničila vše živé a změnila nejenom podobu Středomoří a maltského souostroví.
Zkuste se na chvíli zastavit v úzké chodbě „chrámu“, kudy vedle sebe projdou stěží dva lidé, a navíc si nad sebou představte kamenný strop. Místnosti bez oken musely být nějak osvětleny, ale stopy sazí z pochodní nebyly nikde nalezeny. Pak si představte, jak by se zachovali naši předchůdci, kdyby sluneční paprsky v pravý den neozářily vnitřní prostory. Znamenalo by to jediné. Slunce se opět „zbláznilo“, a přijde pohroma. Proto rychle dovnitř a zatarasit dveře. Mohutné kamenné bloky přesně zapadnou do vytesaných drážek, nejprve ten na vnější straně, pak vnitřní o dva metry hlouběji. Stavba je uzavřena, a všichni uvnitř jsou v bezpečí.
Strop a vnější zdivo je z kamene a hlíny. Tento typ konstrukce podle dnešních odborníků odolá i zemětřesení a mohl odolat i přívalové tsunami. A pokud budete mít zásoby potravin, dá se v něm přežít i delší dobu.
Domnívám se, že nejstarší maltské chrámy neplnily náboženskou funkci, ale sloužily k bydlení.
Maltské megalitické chrány – II., pokračování v časopise WM magazín č. 232 →
Maltské megalitické chrámy – II. Nejstarší stavby světa. Za všechno mohou hvězdy. Chaos v datování. Maltské koleje a megalitické stavby. Jak lidé stavěli megalitické stavby. Jednoduché stavební řešení. Božská odchylka a rozdíl 1600 let. Mnajdra a Hagar Qim: důkaz nedávných změn. Nejtajemnější místo na Maltě Hypogeum Hal Saflieni. Závěr výzkumu maltských chrámů.
Na Maltu pořádáme poznávací cesty každý rok. Pojeďte se mnou, těším se na vás. J.M.
Pojeďte s námi. Nové cesty a expedice najdete zde. Pro informace a objednávky pište, nebo volejte: info@novycestovatel.cz, Tel: +420 777 770 609 (608)
